U přehrady
Antonína Václavíka 337
763 26 Pozlovice
Recenze z předchozích let:
2018, 2017
22.10.2023, sepsal: Los
Příběh rockového občerstvení
A toš tu sem nebýl od tý doby, co si na celý svjet zasedl covid, ale z doslechu sem vjeďél, že to tu funguje furt a dobře, a tak už už bylo na čase si aji najíť dajakú příležitosť, zavítať do luhačovických vod, a přiblížit sa k týto letní hospůdce natolik, abysem tu mohl vsáknúť nejedno pivko. Ten čas nastál poslední teplú sobotu v tomto roce, v půlce října, a bylo to plánování dostatečně dopředu tak, aby sa nic nemohlo vysrať a my sa tu konečně mohli podívať.
Jasně, nešli sme enem sem, respektive, nešli sme tady přímo, ale nekeří z nás napřed premiérovje obešli zdejší kopečky, zříceninú Sehrad počínaje, známým kopcem Komonec pokračujíce a další zříceninú Nový Svjetlov zdaleka nekonče. No vjezte, že než sme sa tu konečně po celých pjeti letech usádlili, toš sme ušli dajakých 12 kiláčků, nahoru dolů, tagže ucaprtaní sme byli fest. Ale střízliví, žízniví a plni očekávání, jaxa to tu posunulo kupředu za ty roky naší abs(tin)ence.
Na to, jak bylo krásně a že kolem přehrady korzovaly stovky lidí, nehledě na skutečnost, že tu probíhaly aji rybářský závody, toš tu zdaleka nebylo narváno, ba co víc, mysím že tak tři čtyry stoly venku byly obsazený a zbytek, včetně vnitřka, bylo možno obsadiť. Jo, zmínil sem vnitřek, a tady je důležitý sa zastaviť. Obje moje předchozí recenze (viz odkazy výše pod kontaktními údaji – pozn. red.) obsahovaly fotky enem zvenku, tzn. zpod venkovních stolů, skrytých před slunkem případně deštěm malými stříškami. Ale pro pivko si musíte chodit dovnitř, gde je neenem výdejní pult, ale hned několik stolů s lavicama, gde si možete sednúť úplně jako do interyjéra a nebýť rušeni žádnými přírodními vlivy či živly. No jasně, davy korzujících lidí k výdejnímu okýnku sice taky není žádný terno, ale prostě něgdo preferuje rači vnitřní prostory, a ty tu só. A dnes premijérovje aj na fotkách na našem webu.
Tato sezónní hospůdka byla mnou vždycky dobře hodnocená, páč je to tu prostě famózní. Gdyž ešče zůstanu u teho vybavení, respektive prostředí, toš velmi příjemně potěšila přítomnosť mýho diplomu, kerý visí hned vedle zmíněnýho výdejního pultu (viz na levý fotce výše úplně v levý části, pod dvjema dalšíma cedulama), a kerý sem tomutok občerstvéní udělíl jakožto nejlépe hodnocené hospodě ve Zlínským kraji pro rok 2017 (od dob covidu se diplomy přestaly vydávat, přece jen jednak byly hospody spíše zavřené než otevřené, a jednak každá návštěva byla tehdy vzácností, a tak i hodnocení bylo logicky mnohdy nesmyslně vysoké – pozn. red.). Celodřevjený lavice s celodřevjenýma stolama, a to jak uvnitřka tak venku, sálajú domáckú atmosféru, a zmíněný stříšky nadtím pak vytváří příjemný komorní pocity.
No ale poďme na to, co každýho zajímá a zajímalo – pivo. Ježek! Toho milujeme celá banda co sme sem šli a pjet let ježčí abstinence je prostě strašně dlúhá doba na to, abysme sa netěšili. A jak to dopadlo? Výtečně! Chuť skvjelá, pjena jak má byť, míra splněna, krásný jednoduchý krýglík z tenkého skla i s logem potěšíl a teplota ideální. Za mě plný počet bodů za tuhle ježčí dobrotu. Jasně, slyšél sem v minulosti od kámošů, že je to sračka, ale rozhodně nesúhlasím, navíc gdyž mi to borci říkali v jiných hospodách při posrkávání desítkového Radegastu případně Staroprameňáckých břeček … tagže asi tak.
A proč sem nazvál tento příběh „rockový“? No páč majitél je rocker už od pohledu, samý cingrlátka na sobje, hadry jak na Brutal Assault a z amliónů sa ozývaly těžce řezané kytary z místního rockovýho rádia. A že zrovna v dobje našeho posezení sa tam s tím nesrali a pořádný thrash až death metal sa tam objevíl, to byla mimořádná třešnička na dortu zdejší atmosféry. Kromje teho sa tu každoročně konajú rockový zábavy, gde v místech, gde sme dnes seděli, je normálně pódium pro kapely, kerý pak řežou do lidí svoje riffy naplno, až to přeřve třebas teploučký tóny z rádií aj na druhým břehu přehrady, jak v hospodách tak v kempu.
No a abysém samozřéjmje neojebal aj zmíniť klientelu; svjete (ne)div se, ale tu sú aji štamgasti! majú zabraný vždy první stříšky hnedkaj u vchodu k výčepu a s majitelem a jeho družkú sú jedna ruka, jedna noha a jedna štamprla. Totok sa vidí enem v těch top knajpách, například aj za kopcem U Krajčú mají svoje, ale ináč sa v tomto turisticko-lázeňským regijónu asi moc štamgastú nigde nescházá. A proto totok ziščéní ešče navýšilo zdejší dojmy.
No „long story short“, jaxa dnes říká v byznysových kruzích – za mě top knajpa, a je škoda, že je enem sezónní – právje díky temu nemožu dať plný hodnocéní, ale aj tak to na dost dobrých 4,75 bodu z 5 možných je! Ale gdo by tu vysedávál v zimje že? Pokáď si teda uděláte vélet kolem Luhačovické (anebo Pozlovické, furt v tym nemám jasno) přehrady, určitě neopomeňte zdejší návštěvu, třebas aj gdybyste tu mjeli jít na kafé. A na jídlo! Dnes sa sice už nevařilo, už to pomály zazimovávají, ale přes léto tu dostanete pochutiny stylu smažený všechno (řízek, sýr, tvarůžky), s hranolkama, bramboráčky a podobný jednoduchý, ale vděčný, pochutiny.
PS: jo, a asi bude na čase obnoviť diplomové akce, tzn. udělit, vyrobiť a zaslať na nej hospody jednotlivých regionů náš diplom; no a je jasné, že tady sa možú (za region Zlínsko) těšiť už fčil! Congrats jak sviňa!
Pajzly 2023 